TEXTILIE – POMOCNÍK, NEBO PAST?

Když jsem se poprvé pouštěla do zakládání trvalkových záhonů, textilie mi přišla jako rychlé řešení.

Všude se o ní psalo jako o zázračném způsobu, jak se zbavit plevele. Ale čím víc jsem se zahradou žila, tím jasnější mi bylo, že textilie a přírodní zahrada si prostě nerozumí....

Proč ji v záhonech nepoužívám?

Zní to lákavě – natáhnout textilii, udělat do ní díry a zasadit trvalky a trávy. Jenže co nejde vidět na první pohled, se později ukáže:

• Kořeny rostlin se hůř rozrůstají – místo aby prorostly do hloubky, zůstávají mělké.
• Voda se nedostává tam, kam má – často jen steče po povrchu textilie pryč.
• Půda pod textilií nedýchá – chybí v ní život, mizí žížaly i přirozená mikroflóra.
• Plevel proroste stejně – a vytáhnout ho přes textilii je mnohem horší práce.

Kromě toho se textilie časem trhá, zarůstá a nejde už pořádně odstranit. Často ji pak zahrada doslova „vyplivne“ ven – a z původně pěkně upraveného záhonu se stane místo, kde vyčnívá černá tkanina mezi rostlinami.

Co místo toho?

Mně se nejvíc osvědčilo začít od základů:

• dobře připravená půda
• hustší výsadba
• podle typu záhonu buď mulčovací kůra, nebo štěrk/kamínky

Rostliny si mezi sebou samy vytvoří rovnováhu a s každou sezónou se záhon stává odolnější vůči plevelu i výkyvům počasí. Pokud chceme, aby zahrada žila, aby v ní rostliny rostly zdravě, půda dýchala a opylovači měli důvod se vracet, je přirozenější cesta ta nejlepší. Práce na začátku je sice o trochu větší, ale výsledek za to rozhodně stojí.

Textilii ale neodsuzuji, chápu když ji lidé používají a každý si může vybrat svou cestu zahradou.